společenství

Kamera v rukavičkách, aneb my jsme SVAT

Autor: Vojta Petr

Skautování vždycky nabízelo nepřeberné množství hozených rukavic. Ty se válejí všude okolo a stačí je jen zvednout. Občas jich člověk dokonce sesbírá víc, než má rukou. Rukavicí jsme každý prostřídali několikero. Já bych tu rád promluvil o jedné, kterou nosíme už pět let. Jmenuje se SVAT. Jsme totiž Skautský video audio tým.

Jak to všechno začalo

Novohradky jsou nám svědkem, že právě v nich to všechno začalo. Najít si před tábory volnou chvílí na nějakou poradu moc nešlo, proto jsme s Alešem Vitingerem využili, že táboříme nedaleko sebe. Původní plán byl ale především zajistit video pro Středoevropské jamboree, které se v roce 2014 konalo u Máchova jezera.
Že Alešovi myšlenky míří dál a že by rád založil skupinu skautů a skautek, kteří vytváří skautská videa, jsem pochopil až na schůzce. Rukavici jsme si na CEJi vyzkoušeli a zjistili jsme, že je vážně parádní! Celý den někde létat s kamerou, celý večer stříhat a v noci se radit o dalším dnu je přesně takový overkill, jaký skauty přitahuje. To se také záhy potvrdilo. Začali jsme se rozrůstat víc a víc. V tuhle chvíli se ke SVATu hlásí 145 roverů i dospělých z celé republiky. Pravidelně aktivní jádro pak tvoří plus mínus dvacet lidí.

Kamera, klapka, jedeme!

Naše komando rychlého nasazení kameramanů se rozrostlo opravu rychle. Postupně se k nám přidali kameramanky, produkční a mnoho dalších profesí. Vidět jsme byli nejvíc na velkých akcí – Obrocích, Korbech, Svojsíkáčích a podobně. Ale společných projektů bylo mnohem víc. Začalo se na nás totiž obracet stále více lidí, kteří nabízeli další a další rukavice. Příležitostí natáčet bylo nespočet. Kdo chtěl, mohl se učit, mohl si zkoušet. Vznikla nová přátelství, nové vazby, nová videa. Většinou šlo i menší projekty, na které se vydaly menší party. Proběhlo ale i několik společných víkendů, kde jednotlivé štáby tvořily. 

Přirovnávat roverské uskupení k čistícímu prostředku je možná odvážné, přesto si ho dovolím: byli jsme jako Jar, ten mycí prostředek. Fakt silný koncentrát nadšených videolidí, který dělal dobře co měl. Byli jsme tou dobou, alespoň si to myslím, značkou pro skautská videa. Realita přitom podle nás byla jiná – byly jsme prostě obyčejný mycí prostředek.

Not great, not terrible

Ze silného koncentrátu postupem času vzniklo hodně bublin, které plnily skautský prostor. Pěna se rozrostla a byla všude. Už ale mnohem slabší, než v lahvi předtím. Zakázek neubylo, spíš naopak, ale síla nestačila. Dostali jsme se do fáze, kdy jsme “nestačili na všechno špínu” a nestíhali často ani pořádně odpovídat. Stejně jako polevilo nadšení v celém společenství, postupně začala opadat i značka SVATu. Vzájemné vzdělávání pohaslo, a rukavicí ubylo. Celá komunita se začala více a více stávat komunitou spíše ve virtuálním prostoru. A to jsme teď: komunita videolidí, amatérů i profesionálů, co objíždí velké skautské akce a sem tam dělá i nějaké další zakázky. Mimo to si radí a sdílí věci online. 

Jiný kmen

Ačkoli si nemyslím, že bychom to kdy tak zamýšleli, zpětně vnímám SVAT jako druh roverského kmene. Byť dost specifický druh. Je o dost jiný než jaký byl můj první kmen kdysi. Tohle roverské společenství mi ho ale v mnoha ohledech připomíná. Včetně jeho životního vývoje. Je to pro mne poněkud zvláštní zjištění, dlouho jsem ho totiž vnímal (a částečně vnímám i teď) spíše jako úzce profilovaný vzdělávací projekt přesně dle Baden-Powellova učení se zkušeností. 

Naše země nevzkvétá…?

Někomu by možná mohlo připadat, že je to trochu ponurý konec textu. Že Jar už ani nebublá a zbývá jen vypustit studenou vodu ze dřezu. Ale já si to nemyslím. Každý kmen, každá partička, každé společenství má silnější i slabší období. Nedokážu říct, co dělat, aby těch silnějších bylo víc, ale vím jedno: neklesejte na mysli. Nenechte, aby to špatné přehlušilo to dobré. Věcí, které se daří, je vždycky dost. Jak teď u nás, tak u vás. Jen má jeden hned tendence, když vše nejde jak by si přál, hodit utěrku do ringu a jít od dřezu. 

My třeba před sebou vidíme ještě hodně rukavic. Chceme je zvedat dál. My jsme ještě nevypěnili.

Vojtěch Petr – Ojta

Fušuje do týmového vzdělávání, stál u zrodu SVATu a videem se i živí v jedné nejmenované české televizi. 

Co je to SVAT?


www.svat.skauting.cz/

Jsme SVAT. Uskupení skautů a skautek, které věnuje část svého volného času skautingu trochu jinak. Vytváří videa, pomáhá propagovat skauting, zaznamenává, co se kde v Junáku šustne, a spolupracuje na velkých akcích. Jsme neorganizovaná skupina kameramanů, střihačů, produkčních, grafiků a dalších, které tohle všechno neskutečně baví. (z webu)

Autor: Vojta Petr

Skautování vždycky nabízelo nepřeberné množství hozených rukavic. Ty se válejí všude okolo a stačí je jen zvednout. Občas jich člověk dokonce sesbírá víc, než má rukou. Rukavicí jsme každý prostřídali několikero. Já bych tu rád promluvil o jedné, kterou nosíme už pět let. Jmenuje se SVAT. Jsme totiž Skautský video audio tým.

Jak to všechno začalo

Novohradky jsou nám svědkem, že právě v nich to všechno začalo. Najít si před tábory volnou chvílí na nějakou poradu moc nešlo, proto jsme s Alešem Vitingerem využili, že táboříme nedaleko sebe. Původní plán byl ale především zajistit video pro Středoevropské jamboree, které se v roce 2014 konalo u Máchova jezera.
Že Alešovi myšlenky míří dál a že by rád založil skupinu skautů a skautek, kteří vytváří skautská videa, jsem pochopil až na schůzce. Rukavici jsme si na CEJi vyzkoušeli a zjistili jsme, že je vážně parádní! Celý den někde létat s kamerou, celý večer stříhat a v noci se radit o dalším dnu je přesně takový overkill, jaký skauty přitahuje. To se také záhy potvrdilo. Začali jsme se rozrůstat víc a víc. V tuhle chvíli se ke SVATu hlásí 145 roverů i dospělých z celé republiky. Pravidelně aktivní jádro pak tvoří plus mínus dvacet lidí.

Kamera, klapka, jedeme!

Naše komando rychlého nasazení kameramanů se rozrostlo opravu rychle. Postupně se k nám přidali kameramanky, produkční a mnoho dalších profesí. Vidět jsme byli nejvíc na velkých akcí – Obrocích, Korbech, Svojsíkáčích a podobně. Ale společných projektů bylo mnohem víc. Začalo se na nás totiž obracet stále více lidí, kteří nabízeli další a další rukavice. Příležitostí natáčet bylo nespočet. Kdo chtěl, mohl se učit, mohl si zkoušet. Vznikla nová přátelství, nové vazby, nová videa. Většinou šlo i menší projekty, na které se vydaly menší party. Proběhlo ale i několik společných víkendů, kde jednotlivé štáby tvořily. 

Přirovnávat roverské uskupení k čistícímu prostředku je možná odvážné, přesto si ho dovolím: byli jsme jako Jar, ten mycí prostředek. Fakt silný koncentrát nadšených videolidí, který dělal dobře co měl. Byli jsme tou dobou, alespoň si to myslím, značkou pro skautská videa. Realita přitom podle nás byla jiná – byly jsme prostě obyčejný mycí prostředek.

Not great, not terrible

Ze silného koncentrátu postupem času vzniklo hodně bublin, které plnily skautský prostor. Pěna se rozrostla a byla všude. Už ale mnohem slabší, než v lahvi předtím. Zakázek neubylo, spíš naopak, ale síla nestačila. Dostali jsme se do fáze, kdy jsme “nestačili na všechno špínu” a nestíhali často ani pořádně odpovídat. Stejně jako polevilo nadšení v celém společenství, postupně začala opadat i značka SVATu. Vzájemné vzdělávání pohaslo, a rukavicí ubylo. Celá komunita se začala více a více stávat komunitou spíše ve virtuálním prostoru. A to jsme teď: komunita videolidí, amatérů i profesionálů, co objíždí velké skautské akce a sem tam dělá i nějaké další zakázky. Mimo to si radí a sdílí věci online. 

Jiný kmen

Ačkoli si nemyslím, že bychom to kdy tak zamýšleli, zpětně vnímám SVAT jako druh roverského kmene. Byť dost specifický druh. Je o dost jiný než jaký byl můj první kmen kdysi. Tohle roverské společenství mi ho ale v mnoha ohledech připomíná. Včetně jeho životního vývoje. Je to pro mne poněkud zvláštní zjištění, dlouho jsem ho totiž vnímal (a částečně vnímám i teď) spíše jako úzce profilovaný vzdělávací projekt přesně dle Baden-Powellova učení se zkušeností. 

Naše země nevzkvétá…?

Někomu by možná mohlo připadat, že je to trochu ponurý konec textu. Že Jar už ani nebublá a zbývá jen vypustit studenou vodu ze dřezu. Ale já si to nemyslím. Každý kmen, každá partička, každé společenství má silnější i slabší období. Nedokážu říct, co dělat, aby těch silnějších bylo víc, ale vím jedno: neklesejte na mysli. Nenechte, aby to špatné přehlušilo to dobré. Věcí, které se daří, je vždycky dost. Jak teď u nás, tak u vás. Jen má jeden hned tendence, když vše nejde jak by si přál, hodit utěrku do ringu a jít od dřezu. 

My třeba před sebou vidíme ještě hodně rukavic. Chceme je zvedat dál. My jsme ještě nevypěnili.

Vojtěch Petr – Ojta

Fušuje do týmového vzdělávání, stál u zrodu SVATu a videem se i živí v jedné nejmenované české televizi. 

Co je to SVAT?


www.svat.skauting.cz/

Jsme SVAT. Uskupení skautů a skautek, které věnuje část svého volného času skautingu trochu jinak. Vytváří videa, pomáhá propagovat skauting, zaznamenává, co se kde v Junáku šustne, a spolupracuje na velkých akcích. Jsme neorganizovaná skupina kameramanů, střihačů, produkčních, grafiků a dalších, které tohle všechno neskutečně baví. (z webu)