Recenze: Berkasovo, naděje uprostřed balkánské trasy

„Nikdy mě nenapadlo, že na takto absurdním místě někde na větrné hůrce, uprostřed polí kdesi v balkánském zapadákově podám ruku utečenci, pro něhož je skautská identita důležitější než kterákoli jiná.“

píše ve své nové knize Berkasovo: Příběh dobrovolníka na balkánské trase Dominik Obruča.

Skaut, básník, sociolog, spisovatel, dobrovolník. To je jen krátký výpis toho, čím se Dominik Obruča již v životě stal. Dominik se v letech 2015 a 2016 zúčastnil pěti dobrovolnických výjezdů na balkánskou uprchlickou trasu. V knize Berkasovo popisuje své zážitky z výjezdu na hraniční přechod Berkasovo-Bapska mezi Srbskem a Chorvatskem, který cestoval v roce 2015. Místo, které nazývá větrnou hůrkou, nabídne čtenáři očima autora vhled do života a prožívání dobrovolníků zapojujících se do humanitární pomoci utečencům na balkánské trase.

Nekončící množství práce a lidí

Již bylo nastíněno, že v knize dostává čtenář jedinečnou příležitost poznat, jak se žije dobrovolníkům a utečencům u hraničních přechodů. Kniha je napsaná ich-formou z pohledu aktivního účastníka a dějová linka tak svazuje dohromady balík téměř neuvěřitelné zkušenosti dobrovolníka. Rozdělování práce, organizace přesunů migrantů k autobusům, rozdávání čaje, vysvětlování situace, děti, těhotné ženy, srbská policie… to je část výčtu situací, které musí dobrovolníci řešit. Čtenářům kniha nabízí dokumentárním stylem vhled do dobrovolnické humanitární pomoci a její organizace. Spolu s Dominikem čtenář prožije přesun na srbsko-chorvatskou hranici a následný velký zájem o pomoc Čechů v jeho okolí. Pozná také nekončící zástupy utečenců, okamžiky až absurdně vtipné, ale také bezútěšné podmínky, ve kterých lidé utíkající z válečných zón cestují. Autor též prokládá jednotlivé kapitoly postřehy a komentáři ze série přednášek, kterou po návratu do Česka uskutečnil.

Děj knihy není nikterak komplikovaný a nečekané zápletky jsou k mání jen poskrovnu, přesto kniha vtáhne dobře zpracovanou reálností a fakty. Drama a překvapení v knize nechybí, čtenář dostává jedinečnou příležitost prožít šok ze střetu s jinými kulturami očima autora. Fotografie dobrovolnických setkání při poradách střídají fotografie mačkajících se zástupů a tento kontrast podtrhuje fakt, na který se nedá při čtení zapomenout – kniha je podle skutečných událostí. 

Kniha má příjemnou gradaci a progres, což zajišťuje dobrou čtivost. Této kombinace autor dosahuje tím, že střídá postavy dobrovolníků a migrantů, které na své cestě potkává.

Kniha vyvolá palčivé otázky, na které si každý odpoví sám

I přesto, že kniha není „klasicky“ skautskou beletrií, z ní číší skautské myšlenkové základy díky skautskému životu Dominika Obruči. Potřeba pomáhat, schopnost organizovat skupinu lidí i hrdost při setkání se syrským skautem, který cestuje po balkánské trase ve skautském kroji, to vše nechá poznat, jak silnou motivací pro tuto cestu skauting pro Dominika byl.

Velmi jsem během čtení ocenila dobře zvládnutou práci s emocemi, která navozuje pocit, že s autorem dané situace prožíváte společně. Na rodící ženu, lámanou angličtinu Syřanů i rozdávání nedostatečného počtu dek si po přečtení Berkasova vzpomenu vždycky, když zapnu televizní zprávy.

Vzhledem k závažnosti tématu, kterému se kniha věnuje, je prakticky nemožné přečíst ji během jednoho odpoledne. Kniha nutí čtenáře zároveň nejen ve čtení pokračovat, ale i se nad popsanými situacemi zamýšlet. Staví tak čtenáře do pozice, kde si musí odpovídat na otázky, jak by se zachoval v situaci, kde kouká na fronty lidí, které žene kupředu jen naděje, že přežijí. 

Kniha přináší mnoho zajímavých otázek k diskuzi. Nejezdí dobrovolníci pomáhat, jen aby si zvýšili ego? Jak zvládnout kulturní šok při setkání s jinými zvyklostmi? Jak vysvětlit široké společnosti, že kolem čtyřiceti procent migrantů jsou děti a ne teroristé? Mnoha odpovědí se v knize nedočkáme, což se může na první pohled jevit jako drobný nedostatek. Řešení je však čtenáři na konci knihy zřejmé a to získat vlastní dobrovolnickou zkušenost, ať už z balkánské trasy nebo odjinud. Poselství knihy je jednoznačné – dobrovolnická práce má smysl a každá ruka se počítá. 

Osobně jsem při čtení doufala, že poznám blíže osud alespoň jednoho či dvou migrantů, toho jsem se však nedočkala. V kontextu Dominikem popsaných zkušeností toto dává smysl – na hraničním přechodu není čas stát a poznávat příběhy uprchlíků, kteří se snaží dostat do bezpečí. 

Na necelých 140 stranách tohoto dokumentárního kusu prožije čtenář napětí i očekávání dalšího vývoje. Věřím, že kniha čtenáře rozhodně nenechá chladným. Doporučuji ji každému, koho zajímá dobrovolnická práce, protože lepší představení každodenní reality dobrovolničení získáte jen vlastní zkušeností. Jsem si jistá, že Dominikův prozaický styl zaujme i čtenáře, kteří si obvykle na dokumentární žánr v literatuře příliš nepotrpí. Berkasovo má obrovský potenciál stát se inspirací pro další generace lidí, kterým nejsou lidské osudy lhostejné.